moje cesta

Od malička si myslím, že je nesmysl, aby období bezstarostného hraní si skončilo ve chvíli, kdy jste na hřiště nápadně velcí, nebo prostě "už staří". Považuji to za nespravedlnost a nepochopení lidské podstaty. Stejně tak, jako známkování za obrázky nebo učení se něco dělat všichni stejně. A i přesto, že s tvořivostí se zrovna u mé kolébky sudičky zastavily nejméně dvakrát, moje cesta, díky obavám rodičů a práci "vnitřního kritika", vedla i přes firmy a korporace a nejeden nudný meeting.  

Nemyslím si, že lidé se dělí na kreativní a ne-kreativní. Věřím, že ji máme všichni v sobě a u některých zkrátka jen pospává. A umělcova cesta je možnost, jak ji jemně probudit. 

Zima 2010. Sedím v kanceláři, šaty, sáčko, zář monitoru. Odbíjí šestá. Kvapně uzavírám nejurgentnější úkoly a "vylétám" z kanceláře, protože dnešní schůzka se svou kreativitou a Umělcovou cestou, je moje priorita. 

střih. 2019. Co si dlužím? Co jsem si nesplnila? Předat takovou možnost dál.

Tak to si musím odškrtnout. Začínáme 9.4. 

Do té době jsem byla skoro pořád v práci, a najednou třetí týden každé ráno píšu s kávou na co myslím a nebo sbírám kvítka ze škvíry u silnice cestou do práce a zpátky jedu schválně novou cestou. Jsou to jedny z mnoha úkolů z Umělcovy cesty, které dělám ráda a dobrovolně. 

Na cestě za větší radostí ze života, práce, z drobností a hlavně seberealizace. 

Protože Váš hlas vždy může být slyšet víc a vaše originalita víc vidět. A být lépe přijímaná. Ale taková změna vždy začíná hezčím a pozornějším časem sám se sebou. Vytvořit si ho je ne jediná, ale první výzva. A stojí za to na ní kývnout a říct "ano, udělám si krásný čas pro sebe!". 

střih. Další schůzka s ostatními. Čeká mne další sdílení s ostatními lidmi, imaginace, jsem nabitá energií a nápady. 

A nejvíc se těším na další "uměleckou schůzku". zvláštní okamžik v týdnu, kdy mám rande jen sama se sebou, svojí inspirací a svými sny. A alespoň trochu se přiblížím jednomu ze svých starých přání, jedné ze svých "zapomenutých" vysněných rolí. Herečka? Moderátorka? Vědkyně? Mecenáška? Koupila jsem si lístky do divadla. 

střih. Ani ne do roka a do dne stojím na jevišti, v dálce tuším siluety mých blízkých. Když se mi podaří ustálit třes jen na kolena, pronáším svá první slova, svému prvnímu, opravdovému divadelnímu publiku... 

Ne. Neopustila jsem kvůli prknům, co znamenají svět lukrativní práci paní manažerky. Využívám flexibility své role, deleguji a odešla jsem trochu dřív. 

Zatímco ostatní herci ještě zkoušejí, já na telefonu dávám instrukce k probíhajícímu projektu. Ale můj život je bohatší. Jsem to víc já, a mám jej radši.   

To bylo povídání o mne a mojí první Umělecké cestě. 

Vydáte se se mnou na tu svojí? Začínáme 9.4.  

Více nudné povídání o mně na pracovním profilu na LinkedIn